Lymská borelióza je závažné onemocnění přenášené klíšťaty, jehož diagnostika není jednoduchá. Zatímco schválené testy mají své limity, na trhu se množí neověřené postupy a drahé alternativní terapie, které mohou pacientům uškodit více než samotná nemoc.

Lymská borelióza může způsobit vážné zdravotní potíže, ale chybné testy a neověřené léčby mohou být stejně škodlivé a zbytečně oddálit správnou diagnózu a účinnou léčbu.

Složitá diagnostika tohoto onemocnění přenášeného klíšťaty vedla k rozmachu neschválených testů a alternativních postupů, kterým se odborníci doporučují vyhnout (např. lasery, bylinné kúry, elektromagnetické přístroje). 

Problémy s diagnostikou a rizikové postupy

Univerzální „jednotný“ test neexistuje. Lékaři kombinují klinický obraz, anamnézu (včetně pobytu v rizikové oblasti, přisátí klíštěte) a laboratorní sérologii, která má své limity. Pokud se objeví typická vyrážka (erythema migrans), horečka a únava, krátká kúra antibiotik většinou stačí. U části pacientů však mohou měsíce až roky přetrvávat bolesti kloubů, únava či kognitivní potíže – příznaky, které se překrývají s jinými stavy.

Tato nejistota vytváří prostor pro „nestandardní“ testy a léčby. Zájem často přiživují influenceři a známé osobnosti. Výsledkem bývají vysoké účty za neschválené testy nehrazené pojišťovnou a následné terapie bez prokázaného přínosu, které mohou ještě uškodit – někdy i pacientům, kteří ve skutečnosti lymskou boreliózu nemají.

Standardní testy mají limity – proč to neznamená, že jsou zbytečné

Laboratorní diagnostika u lymské boreliózy stojí hlavně na detekci protilátek. Ty se po infekci tvoří až s odstupem (obvykle za několik týdnů), takže časně provedený test může vyjít falešně negativně. Naopak zvýšené protilátky mohou přetrvávat měsíce až roky a nelze podle nich určit, zda jde o novou, nebo prodělanou infekci. Proto se při podezření v prvních dnech doporučuje klinické zhodnocení a případné opakování testu v intervalu 7–14 dnů.

Neschválen testy a neověřené léčby: na co si dát pozor

Omezení sérologie otevřela dveře různým „rychlotestům“ a laboratorním balíčkům. Schválené jsou pouze krevní testy na protilátky používané v doporučeném dvoukrokovém algoritmu. Domácí sady a testy ze slin, moči či jiných tekutin nejsou doporučeny. Pacient pak nese většinu nákladů a riskuje mylný závěr, který zpozdí správnou diagnózu (např. revmatoidní artritidy nebo jiného onemocnění).

Nejrizikovější „léčby“ zahrnují zejména dlouhodobé intravenózní podávání antibiotik bez jasné indikace. Opakované a kombinované antibiotické kúry v řádu měsíců až let neprokázaly přínos u přetrvávajících potíží po léčbě a zvyšují riziko závažných komplikací (např. těžkých střevních infekcí). Mezi další problematické postupy patří „ozónové“ terapie, hyperbarická oxygenoterapie či elektrická stimulace – bez dostatečných důkazů o účinnosti a často s vysokou cenou.

Shrnutí: otázky a odpovědi

Většina testů hledá protilátky, jejichž tvorba trvá obvykle několik týdnů. Proto může časný test vyjít negativně. Při přetrvávajícím podezření se doporučuje opakovat odběr za 7–14 dní a řídit se klinickým obrazem.

Používá se dvoukrokový (dvoustupňový) algoritmus se sérologickými testy schválenými regulátorem. Pozitivní či hraniční první test (např. ELISA) se potvrzuje druhým krokem podle doporučení.

Testy prodávané volně (v lékárně či na webu) nebo využívající sliny či moč nejsou schválené a mohou být nepřesné. Hrozí falešná jistota i zbytečné náklady a zpoždění správné léčby.

Nepotvrdilo se, že by dlouhodobé či opakované intravenózní antibiotické režimy zlepšovaly výsledky. Naopak zvyšují riziko závažných nežádoucích účinků (např. těžké střevní infekce).

Odhadem 5–20 % léčených může mít po terapii přetrvávající potíže (únava, bolesti, kognitivní symptomy). Řešení spočívá v symptomatické a rehabilitační péči, nikoli v nekonečných antibiotických kúrách.

Buďte obezřetní u postupů bez důkazů (např. „ozónové“ terapie, hyperbarická oxygenoterapie, elektroterapie). Často jsou drahé, neúčinné a mohou být rizikové.


Další zdroje