Studie zveřejněná v časopise Neurology odhaluje, že chronická nespavost může urychlovat úbytek paměti a myšlení ve stáří. Výzkum zahrnující 2 750 seniorů po dobu téměř 6 let ukazuje na 40% vyšší riziko kognitivních poruch u nespavců.
Podle studie zveřejněné v odborném časopise Neurology mohou lidé trpící chronickou nespavostí zaznamenávat rychlejší úbytek paměti i schopnosti myslet s přibývajícím věkem. Tyto změny se zároveň projevují i na zobrazovacích vyšetřeních mozku. Ve srovnání s lidmi bez nespavosti vykazují jejich mozky znatelnější známky stárnutí.
Výzkum ukázal, že lidé s chronickou nespavostí — tedy problémy se spánkem alespoň tři dny v týdnu po dobu minimálně tří měsíců — mají o 40 % vyšší riziko rozvoje mírného kognitivního postižení nebo demence. Tento rozdíl odpovídá zrychlení stárnutí mozku zhruba o 3,5 roku. Studie sice neprokazuje přímou příčinnou souvislost, ale jasně ukazuje na významnou spojitost.
„Nespavost neovlivňuje jen to, jak se cítíte následující den. Může mít také dlouhodobý dopad na zdraví vašeho mozku.“Diego Z. Carvalho, MD, Mayo Clinic
Studie sledovala 2 750 kognitivně zdravých starších dospělých s průměrným věkem 70 let po dobu 5,6 let. Z účastníků trpělo 16 % chronickou nespavostí.
Na začátku byli účastníci dotázáni, zda v posledních dvou týdnech spali více nebo méně než obvykle. Každoročně absolvovali testy paměti a myšlení a část z nich podstoupila také vyšetření mozku, která sledovala poškození drobných cév i přítomnost amyloidních plaků, tedy bílkovinných usazenin typických pro Alzheimerovu chorobu.
Během sledování se u 14 % lidí s chronickou nespavostí vyvinulo mírné kognitivní postižení nebo demence, zatímco u lidí bez nespavosti to bylo 10 %.
Po zohlednění faktorů jako věk, vysoký krevní tlak, užívání léků na spaní nebo přítomnost spánkové apnoe se ukázalo, že lidé s nespavostí měli i nadále o 40 % vyšší pravděpodobnost rozvoje kognitivních poruch.
U osob s nespavostí se rozlišovaly dvě skupiny: ti, kteří v posledních dvou týdnech spali méně než obvykle, a ti, kteří spali více než obvykle.
Ti, kteří spali méně, měli již na začátku horší výsledky v testech paměti a myšlení, odpovídající přibližně čtyřem letům stárnutí navíc. Také měli více bílomateriálních hyperintenzit a amyloidních plaků, podobně jako lidé s genetickým rizikovým faktorem APOE ?4.
Naopak účastníci, kteří spali více než obvykle, měli na počátku méně poškození drobných cév v mozku.
Obzvlášť zranitelní byli nositelé genu APOE e4, který je spojen s vyšším rizikem Alzheimerovy choroby. U nich se ukázal výraznější pokles kognitivních schopností.
„Naše výsledky naznačují, že nespavost může ovlivnit mozek různými mechanismy — nejen prostřednictvím amyloidních plaků, ale i poškozením drobných cév, které zásobují mozek krví.“Diego Z. Carvalho
Výsledky zdůrazňují význam léčby chronické nespavosti. Ta totiž nepřináší jen zlepšení kvality spánku, ale může také pomoci chránit mozek před předčasným stárnutím. Zjištění podporují rostoucí důkazy o tom, že spánek není pouze odpočinek, ale také důležitý faktor odolnosti mozku.
Limitací studie bylo, že diagnózy nespavosti vycházely pouze z lékařských záznamů. Ty však nezachycují nediagnostikované případy a nepostihují plně závažnost potíží.
Shrnutí
Studie v časopise Neurology ukazuje, že lidé s chronickou nespavostí mají rychlejší úbytek paměti a myšlení a vyšší riziko kognitivních poruch.
Chronická nespavost zvyšuje riziko rozvoje mírného kognitivního postižení nebo demence o 40 %, což odpovídá ekvivalentu 3,5 let stárnutí navíc.
Studie sledovala 2 750 kognitivně zdravých starších dospělých s průměrným věkem 70 let po dobu 5,6 let.
Nositelé genu APOE e4, spojeného s Alzheimerovou chorobou, vykázali prudší úbytek paměti a myšlení při chronické nespavosti.
Léčba chronické nespavosti může nejen zlepšit kvalitu spánku, ale také chránit mozek před zrychleným stárnutím a kognitivním úpadkem.
Další zdroje
