Vyhoření už dávno není jen otázkou únavy. Nový výzkum ukazuje, že hluboká frustrace na pracovišti může přispívat k přijetí extremistických idejí – a dokonce k ospravedlnění násilí. V moderním pracovním prostředí, plném tlaku a nedostatku smyslu, se tento problém stává stále naléhavějším.
Případ, který vyvolal kontroverze
Italský případ Luigiho Mangioneho, obviněného z vraždy generálního ředitele UnitedHealthcare, ukázal, jak vyhoření a frustrace mohou přerůst v nebezpečné činy. Ve svém manifestu Mangione hovořil o „korupci a chamtivosti“ jako motivech svého jednání. Zarážející bylo, že část mladší generace jeho čin nepovažovala za zcela nepřijatelný – což odráží širší nespokojenost se systémem.
Co ukázala studie
Výzkum publikovaný v časopise Psychology of Violence, který analyzoval více než 600 zaměstnanců, ukazuje, že v dnech, kdy lidé pociťovali větší míru vyhoření, zároveň rostla jejich sympatie k extremistickým postojům. To zahrnovalo i ospravedlnění násilí jako reakce na vnímané křivdy.
„Vyhoření není jen únava. Je to existenciální krize, která může otevřít dveře radikalismu.“Psychology of Violence (2025)
Tři teorie, které vysvětlují spojitost
- Teorie obecného napětí (General Strain Theory) – frustrace zvyšuje riziko násilného extremismu prostřednictvím negativních emocí.
- Existenciální model vyhoření (Existential Burnout Model) – vyhoření souvisí se ztrátou smyslu v práci a s pocitem, že každodenní úsilí postrádá hodnotu.
- Teorie hledání významu (Significance Quest Theory) – když lidé nenacházejí smysl v každodenním životě, hledají uznání v radikálních ideologiích.
Role organizační podpory
Výzkum ale přináší i naději. Podpora firmy může významně snížit riziko, že se vyhoření přetaví v extremistické postoje. Pokud zaměstnanci cítí, že jsou oceňováni a že se jejich organizace stará o jejich duševní pohodu, jsou méně náchylní k radikalizaci. Klíčové je však, aby tato podpora přišla včas – dříve než frustrace přeroste do extrémních postojů.
Společenské důsledky
V době rostoucích extremistických nálad a nedůvěry ke korporacím je zásadní chápat psychologické spouštěče radikalizace. Smysl a uznání v práci nejsou jen osobními potřebami – jejich absence může mít dalekosáhlé důsledky pro celou společnost.
Shrnutí AI
Studie ukázala, že dny s vyšší mírou vyhoření vedly k větší ochotě ospravedlnit extremistické postoje, včetně násilí jako reakce na nespravedlnost.
General Strain Theory spojuje frustraci s násilím, existenciální model zdůrazňuje ztrátu smyslu a Significance Quest Theory ukazuje, že lidé hledají uznání v radikálních ideologiích.
Zaměstnanci, kteří cítí, že jejich práce má smysl a že organizace dbá na jejich pohodu, jsou méně náchylní k extremistickým postojům i v případě vyhoření.
Nedostatek smyslu a uznání na pracovišti může podporovat radikalizaci a přispívat k šíření extremistických nálad ve společnosti.
Další zdroje
