cDC1 buňky klíčem k úspěšní transplantaci orgánů

Vědci z Northwestern Medicine přinesli zásadní poznatky o tom, jak specifická podskupina imunitních buněk ovlivňuje úspěšnost přijetí transplantovaného orgánu a jak se jejich cílení může stát kľíčové pro zlepšení dlouhodobého přežití po transplantaci. Tyto objevy byly publikovány ve studii v The Journal of Clinical Investigation.

Transplantace srdce je často poslední možností pro pacienty v terminálním stádiu srdečního selhání, kdy je srdce příliš oslabené na to, aby jej bylo možné zlepšit prostřednictvím léčby. I když se přežití pacientů rok po transplantaci v průběhu času zlepšuje, dlouhodobé přežití zůstává na stejné úrovni.

Po transplantaci orgánu obvykle pacienti užívají imunosupresní léky, aby zabránili svému imunitnímu systému útočit na nový orgán. Tyto léky však mohou způsobovat vyšší náchylnost k infekcím, rakovině a poškozením jiných orgánů, jako jsou ledviny a játra.

Aktualní výzkum se zaměřil na pochopení role určitého typu imunitních buněk, zvaných konvenční dendritické buňky typu 1 (cDC1), a jejich potenciál být cílem terapie pro zmírnění rejekce transplantovaného orgánu. Popisuje, jak tyto buňky mohou pomoci regulovat imunitní reakci při transplantaci a možně snížit závislost na imunosupresantech.

Výzkum zahrnoval využití myších modelů transplantace srdce. Myši, které byly geneticky upraveny tak, aby postrádaly cDC1 buňky, vykázaly rychlejší odmítnutí transplantovaného orgánu než myši, které tyto buňky měly. Výsledky také ukázaly, že nedostatek cDC1 vedl k poklesu regulačních T-buněk (Tregs), které normálně pomáhají udržovat imunitní systém v rovnováze.

Pozorování ukázala na zvýšení hladiny povrchového proteinu TGF beta 1 v cDC1 buňkách, což napomáhá při komunikaci s Tregs. Aby potvrdili tento závěr, vědci vytvořili myši bez TGF beta 1 na cDC1 buňkách a tyto myši také odmítly transplantaci rychleji.

Tyto poznatky naznačují, že zaměření na specifické imunitní buňky může přinést nové strategie pro zachování transplantovaných orgánů a zlepšení dlouhodobého přežití pacientů. Další výzkum se zaměří na molekulární vlastnosti jiných podtypů dendritických buněk pro potenciální terapeutické cílení.