Zdravotní klauni se během svých návštěv setkávají se stovkami dětí. Některé potkají jednou, jiné vídají měsíce, a některé celé roky. Právě do poslední skupiny patří Saša, pacient Fakultní nemocnice Plzeň – Bory.
Slovo „Bory“ si mnoho z nás automaticky spojí s názvem věznice, což by bylo v případě tohoto špičkového pracoviště velkou mýlkou, jisté spojení zde však přeci jen existuje – tento chlapec je již osm let vězněm ve svém vlastním těle.
Sašovi bylo 10 let, když se po úrazu stal ze dne na den kvadruplegikem (úplné ochrnutí všech čtyř končetin a trupu, způsobené poškozením míchy v dolní krční oblasti) s umělou plicní ventilací, a jeho domovem se stala Jednotka intenzivní a resuscitační péče ve FN Plzeň. Přes vážné fyzické postižení zůstal mentálně zcela v pořádku, proto bylo třeba jeho mozek i duši občerstvovat a obšťastňovat. Záviděníhodná rodina, která ho denně navštěvovala, se ze Sokolova přestěhovala do Plzně, aby mu byla blíže, a velké štěstí měl i na nemocniční personál.
První roky s ním trávila herní specialistka, paní Lída Romová. „Mým velkým úkolem bylo rozvíjet jeho myšlení a smysluplně vyplnit jeho čas, což vzhledem k jeho omezením nebylo jednoduché. Hráli jsme karty, luštili křížovky, docházel za ním pedagog (Saša v nemocnici dokončil základní vzdělání), ale zejména jsme zjistili, že má velký talent pro hudbu, zaujal ho hlavně beatbox. Na mnohé Sašovy narozeniny jsme tak zvali různé hudební interprety, přijeli Gipsy.cz i beatboxer Jaro Cossiga, který ho dokonce naučil pár triků.“
Zhruba po dvou letech, převzala roli herní specialistky Martina Tylová, která jeho lásku k hudbě nadále rozvíjela. Nejvýznamnější změnou však bylo Sašovo přemístění na Anesteziologicko-resuscitační oddělení na stanici Dlouhodobé intenzivní péče. „V současné době je tu Saša zhruba 3. rokem, a co si budeme povídat, nebylo to vždy jednoduché. Přišel k nám v době počínající puberty, a s určitými návyky, které bylo třeba upravit chodu našeho oddělení. Za sebe však musím říci, že je to kluk s velkým přehledem a také smyslem pro humor (na Apríla by sestřičky mohly vyprávět!)“, uvedla staniční sestra Marcela Čedíková.
Přes veškerou péči rodiny i personálu má přeci jen každý rok 365 dní a den 24 hodin, proto byly návštěvy Zdravotních klaunů důležitou součástí Sašova života. Sestry Prkenná, Naprdová, Laděna Sladěná, doktorka Gustá Hustá, doktor Herbert Ucík a doktor Těhla jej pravidelně navštěvovali téměř osm let, a vzhledem k tomu, že Saša již dovršil 18 let věku, přišel čas se s ním rozloučit. Protože originalita a houževnost Zdravotních klanů nezná mezí, rozhodli se pro něj vytvořit hudební dárek. CD s názvem „Nikdy neříkej nikdy“, je plné autorských textů na podkladu Sašových oblíbených písní, kde nechybí rap ani beatbox.
Právě křest tohoto CD se stal ústředním tématem rozlučky se Sašou, která se uskutečnila 19. 10.. Na pokoji se sešli všichni Zdravotní klauni, Sašova rodina, personál, a Lída Romová s Martinou Tytlovou, které měly tu čest CD pokřtít. Nechyběla veselá výzdoba, zákusky ani jednohubky (většinu spořádal Dr. Ucík), Dr. Těhla zatančil, a došlo i na přípitek šampaňským. Hodně se povídalo, CD se slavnostně podepisovala, interpreti společně „vystřihli“ ústřední píseň nazvanou „Nikdy neříkej nikdy“ a Saša rozhodl, že jedno CD zašlou babičce do Rakouska, jedno kamarádům do Sokolova, jedno si ponechá a jedno pošle do hitparády. Veselou atmosféru vystřídalo i několik dojemných okamžiků, kdy si všichni uvědomili, že se budou muset rozloučit. „Takovej jsi byl malej, a takovej seš teď velkej! Máme tě rádi. Budeme za tebou chodit tajně!“, vymyslel doktor Ucík. To však nebude nutné, protože si slavnostně slíbili, že sem tam se za ním podívat přijdou, a na přespříští narozeniny spáchají i hudební videoklip :-).
Nejsilnějším okamžikem pak bylo Sašovo do ticha vyřčené:
„Chtěl jsem vám všem poděkovat, že jste za mnou chodili!“
Lída Romová k tomu dodala:
„Uvědomuji si jak málo dětí/lidí dnes umí poděkovat, proto mne velice dojalo, že to Saša udělal. Vím, že jste za ním jezdili celá léta, i na oslavy a další speciální akce, ale nyní jste mu dali dárek, na který se nezapomíná.“
foto: zdravotní klaun