V předposlední listopadový den byla v chebské Galerii výtvarného umění zahájena rozsáhlá retrospektivní výstava výtvarníka Tomáše Vosolsoběho. Autor zahájil svou výstavní činnost již v 60. letech po absolutoriu pražské Akademie výtvarných umění. Jeho dlouholetý pobyt ve Švýcarsku ale způsobil jistou izolaci od české výtvarné scény, takže v tuzemských výtvarných sálech se začal výrazněji prosazovat až do svém návratu do Čech v loňském roce.
Chebská výstava, která vznikla ve spolupráci s galeriemi v Litoměřicích a Ostravě, nabízí retrospektivní průřez autorovy tvorby od počátku 60. let až do současnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout kolekci šesti desítek děl různých formátů, která jsou založena na, pro malíře typické, symetrii podle vertikální osy.
"Třeba taková dětská hříčka, kde se napíše slovo, otiskne se a vyjde zvířátko. A děti říkají to je takové jméno, zvířátko a podobně. A protože to byl jiný rytmus v té době, na konci padesátých let, jiný rytmus byl Rock´n´Roll, to se prostě ta doba měnila, tak já jsem si myslel, že by to možnná šlo nějakým způsobem použít. Ty věci jsou ve skutečnosti užívány dávno. Victor Hugo, literární autor, dělal takovéto kresby. To jsem já tenkrát neznal. Já jsem znal jen tu dětskou hříčku, že se napíše jméno a otiskne se," okomentoval tvorbu Tomáš Vosolsobě.
Přestože malíř svojí oblíbenou svislou osu nikdy zcela neopustil, v pozdějších dílech začíná kompozici místo geometrie ovládat barva. Obrazy jsou ale, podobně jako černobílé kresby tuší, založeny na protichůdnosti použitých barev, nyní převážně zelené, červené, žluté a modré. I přes zdůraznění barevných kontrastů vytvářejících napětí, zůstávají obrazy kompaktním otiskem autorových optických zážitků.
Typický je pro něj také přesah malby až na rám obrazu, který má, podobně jako označování jednotlivých děl pouze čísly a písmeny, zdůraznit návaznost jednotlivých obrazů.
"Já od začátku dělám určitou obdobu jedné věci. Je to založené na nějakém kompaktním celku a je to založené v podstatě na symetrii, která z mého hlediska udržuje stabilitu. Ale samozřejmě se to velice vyvíjelo, páč v té době, kolem roku 1960 nebo předtím, v Čechách, v Praze všechny omítky byly šedivé, opadávaly, čili ty černé kresby byly velice pro mě takové přirozené. A pak to postupem a změnami prostředí, kde je to velice sluncem, ty kontrasty jsou jiné, tak se to vyvíjelo, že ty věci mají jinou podobu, ale pořád i ten kontrast tam ve skutečnosti zůstává," dodal Vosolsobě.
Výstavu Tomáše Vosolsoběho, součástí jejíž byl koncert jazzové legendy Vlasty Průchové, kterou doprovázel kontrabasista Vít Fiala a chebský rodák, klavírista Zdeněk Zdeněk, potrvá až do 27. ledna příštího roku.